Nově

Sedmého listopadu se za bolševika slavívala Velká říjnová socialistická revoluce. Čeští disidentští filosofové toho dne také slavívali, natruc bolševikovi – ale ovšem něco jiného: Platónovy narozeniny! Nebyl to jejich nápad. Výročí narození svého zakladatele slavívali platonici už v antice. Jak jinak, než v duchu jeho nejslavnějšího díla, Symposia – tedy symposiem, doslovně „společným pitím“, obecněji - hostinou, večírkem, sedánkou (podle antického způsobu stolování vlastně „lehánkou“).

Ve středověku se tradice vytratila. Obnovili ji až Platónovi ctitelé v renesanční Florencii, a to 7. listopadu roku 1469. „Záznam“ o tom učinil jeden z nich, Marsilio Ficino. Jeho Symposium ovšem představuje spíš komentář k původnímu, Platónovu Symposiu, než popis hostiny. Filosofických spekulací o erótu je v renesanční verzi požehnaně, zato legrace – na rozdíl od antického vzoru – pramálo. Událost i spis však způsobily, že od té doby až do dneška se scházejí milovníci moudrosti k soukromým filosofickým hostinám, věříce, že také oni navazují na prastarou Platónovu akademii.

Budování domácích akademií mělo ovšem i kontrakulturní aspekt. Renesanční platonici se uchylovali do soukromí medicejských vil proto, že na dobových univerzitách vládla jim nepřátelská scholastika. Čeští disidenti do bytů, protože na univerzitách vládl marxismus.

Co s tradicí dnes – v době myšlenkové svobody…? Překvapivě mnoho. Na univerzitách totiž zase vládne „jediný správný vědecký názor“. Tentokrát je to scientometrie. Víra, že myšlení a tvořivost lze vecpat do jakéhosi systému bodů, do standardizovaných a měřitelných výkonů. Ti z akademiků dneška, kterým jde o myšlení a tvořivost, se tomu podřizují se skřípěním zubů, kdežto scholastikové dneška znovu vesele plují na vlně. Nenastal zase čas bytových symposií...?