Nově

Když se řekne „Palladium“, většině lidí se vybaví nákupní středisko v centru Prahy. Palladium země české však bývalo jedním ze symbolů české národní identity. Již pouhá rekapitulace fakt ukazuje, jak spletité byly nejen dějiny Palladia – ale celé dějiny české zbožnosti, české státnosti a češství vůbec.

Na rovině uměleckohistorické je Palladium měděný pozlacený reliéf 19x14 centimetrů, zobrazující Pannu Marii s Ježíškem, uložený v chrámu Panny Marie ve Staré Boleslavi. Datování kolísá od pozdního 14. století do poloviny 15. století.

Na rovině příběhů jde o předmět, spojený s počátky christianizace Čech a s hlavními českými světci: Když se kněžna Ludmila obrátila ke křesťanství, nechala roztavit svoji oblíbenou modlu jménem Krosina. Svatý Metoděj vytvořil z kovu obraz Panny Marie. Ludmila jej odkázala svatému Václavu. Když byl Václav ve Staré Boleslavi zavražděn, jeho sluha Podiven obraz ukryl do země. Po čase nějaký rolník obraz vyoral. Dodatečně byli s kultem obrazu propojeni i Vojtěch, Prokop a Jan Nepomucký, který měl vykonat pouť z Prahy do Staré Boleslavi v předvečer svého umučení.

Na rovině dějin náboženské mentality jde o motiv spojení symbolické ochrany místa skrze posvátný předmět. Název „Palladium“ je odvozen od prvního známého uplatnění tohoto motivu na úsvitu evropských kulturních dějin: Řekové obléhali Tróju deset let, ale město nemohlo být dobyto, dokud v něm byla přítomna socha Pallady Athény. Teprve když Odysseus sochu, „palladium“, uloupil – božská ochrana Tróje pominula a město padlo. Středověké křesťanství přesunulo podobnou víru na zobrazení Panny Marie, která je v evropské duchovní genealogii „nástupkyní“ panenské bohyně Pallady Athény. Katolické prostředí, nasycené antickou vzdělaností, neváhalo nazývat některé z takovýchto obrazů „palladii“: Co byla pro Řeky Pallas Athéna – je pro nás Panna Maria. České národní Palladium bylo jedním z řady případů zemských palladií, viz za všechny sochu černé Madony, „Morenety“, ochránkyně Katalánska, v klášteře na Montserratu,. Celá Evropa se v baroku proměnila, názvem knihy Antonína Frozína (1704), v „Obroviště mariánského atlanta“ – v atlas mariánských poutních míst.

Na rovině historické skutečnosti je úcta k Palladia spojena až s počátky baroka. Tehdy vznikla snaha oživit poutě do Staré Boleslavi. A jelikož scházel ústřední posvátný předmět, který by byl vlastním cílem poutí (tělo svatého Václava bylo přeneseno do Prahy), začal se zdůrazňovat význam tohoto mariánského reliéfu, jakožto předmětu ctěného již svatým Václavem a tedy hodného ctění celým národem. Spojení Palladia s Václavem sice není pozitivně doložitelné – středověké legendy o Václavu a Ludmile Palladium nezmiňují a sám reliéf je pozdější (ač někteří historikové umění nevylučují, že Palladium je vlastně starší, a ve 14. či 15. století došlo jen k uměleckému přepracování - tak, jako svatováclavská koruna byla Karlem IV. zřejmě vytvořena ze starší přemyslovské koruny). Dobový úspěch byl však nesmírný. V ponížených pobělohorských Čechách, zemi bez soudobých pozitivních hrdinů, se Palladium stalo jakýmsi náhradním „hrdinou“, jehož osudy se ztotožňují s osudy země. Když barokní historik František Beckovský líčí dějiny třicetileté války, neustále vzrušeně sleduje osudy Palladia: Roku 1631 bylo ukradeno Sasy, potupně vystaveno na Staroměstském rynku, odvezeno do Lipska, odtud vykoupeno, poté uloupeno Švédy, podivuhodně zachráněno a vezeno pak zpět do Prahy přes česká města coby znamení, že česká země neskonala, hrůzy války překonala.

S dozníváním barokní zbožnosti hasla i sláva Palladia. A teprve, když byla česká země znovu v nejvyšší úzkosti (a když barokní kultura přišla znovu ke cti, ba do módy) – došlo i na národní úctu k Palladiu. V obavplném létě roku 1938, 7.–11. září, tři týdny před Mnichovem, se v Praze a Staré Boleslavi odehrála mohutná národně-náboženská slavnost: Po sérii poutí do Staré Boleslavi bylo Palladium přeneseno do Prahy a vystaveno k uctění v Týnském chrámu. Nával byl tak veliký, že týnský farář vynesl Palladium na Staroměstské náměstí, kam přišlo Matku Boží poprosit o ochranu české země na 150 000 lidí, včetně politiků. Slavnost přenášel rozhlas. Těsně po válce, 30. června 1945, bylo pak na Staroměstském náměstí znovu vystaveno Palladium, aby mu byl vzdán dík za záchranu země. Neboť, je faktem, že z války vyšla česká země snad jako nejméně poškozená část Evropy...

Na kult Palladia lze pohlížet rozličně, od pokusu věřit s „barokní“ doslovností až po naprostou skepsi. Protože však na symbolech záleží, lze říci, že dnešní duchovní volba stojí mezi Palladiem ve Staré Boleslavi – a Palladiem, oním „chrámem nákupů“, na Náměstí Republiky. Jedna i druhá pouť vyžaduje od poutníka víru, že mu přinese štěstí.

(vyšlo v Lidových novinách 25. září 2009)