Nově

V Písku chystá se zase triumfovat bestia. Již bestia bolševická nechala zbudovat přímo pod Putimskou branou plavecký stadion. Nyní pak mocidržce napadlo nechat olezlý stadion zbořit – a na jeho místě nechat postavit nový, větší, moderní, velkolepý akvapark. Ti, kterým Písek leží na srdci – zdaleka nejen otavští rodáci – sepsali proti akvaparku petici. V čele petice architekti, za nimi „laici“. V petici jsou argumenty čistě věcné – pro akvapark by bylo dost volné plochy poměrně nedaleko odtud; v místě nelze zajistit parkování atd. To hlavní je však stejně vědomí, že pro Písek i pro jeho místo na kulturní mapě národa má panorama s Putimskou branou větší cenu než padesát sedm akvaparků.

V lokální kauze se tak uplatňuje univerzální princip „Líza Simpsonová“. V kreslené rodince, satirizující rozličné podoby američanství, představuje Líza groteskní zkratku amerického občanského aktivismu. Jakmile se ve Springfieldu začne chystat nějaké zlo ve veřejném prostoru – malá Líza neváhá a začne organizovat petice, výbory a demonstrace. Ano, ve své dobré vůli a zbrklosti občas přestřelí; jinak by ani nemohla být komickou postavou. Pokud se však věci ve Springfieldu nezvracejí do katastrof – bývá to často její zásluha. Kdyby to bylo na koblihožroutském otci či rozjíveném bratru, mohli by si springfieldští mocidržci dělat, co by se jim zlíbilo. Ó jé, to by se jim líbilo!

Vždycky, když někdo začne hudrat na Ameriku, na mocichtivost jejích mocidržců nebo na buranství jejích Homerů, odpovídám: Pro mě je Amerika Henry David Thoreau, Martin Luther King, Harvey Milk a Líza Simpsonová. Pro mě je Amerika tato „naivní“ důvěra v občanský aktivismus, v jeho sílu měnit věci, na úrovni právě především lokální. Springfield je v Písku. Springfield je všude, protože mocidržci všude mají své nápady, které mohou zprznit panoramata měst na dlouhé časy. Snad se všude najdou i Lízy.