Nově

Martin C. Putna se sám považuje za literárního historika, ve skutečnosti je jeho záběr podstatně širší. Počátkem 90. let kdosi z redakční rady revue Souvislosti objevil podklad, kde byl titulován jako „náboženský myslitel“. Vzbudilo to jisté veselí. Je to ale trefné, MCP je krom jiného také náboženským myslitelem – člověkem, který jedné duchovní tradici dává vlastní interpretaci.

Přes neuvěřitelnou intelektuální pečlivost, s níž zachází s prameny, přes pedantickou snahu zachytit všechna fakta je také a především autorem, který nepřistupuje k psaní jako odosobněný badatel. Kdo ho mohl pozorovat, jak píše první díl České katolické literatury, viděl zpětné účinky díla na autora. Putna se tak ponořil do bohatého a někdy i bizarního světa katolických literátů předminulého století, že to u něj vedlo k jakési rekonverzi.

V první polovině 90. let patřil MCP k liberálně orientovaným katolickým publicistům. Liberální v tomto případě znamená kritický k poměrům, jaké vládly v církevních strukturách. Kdysi vyhodil z okna životopis svatého Jana Nepomuckého se slovy, že už těch vymyšlených svatých bylo dost. Jenže sám má slabost pro autory, kteří vytvářejí vlastní myšlenkové světy, jako byl třeba Josef Florian (1873–1941).

MCP je netradiční tradicionalista, pro kterého je katolictví širokým proudem, který integruje všechno možné předkřesťanské i mimokřesťanské. Stejně tak dokáže být i psychologem a sociologem, který literaturu zařazuje do kontextu. Jako komparatista zná místo české literatury ve světě. A jako katolík ví, čemu katolíci skutečně věří, zvláště někteří.

Knihu podobnou České katolické literatuře 1918–1945 už nikdo v dohledné době nenapíše. Protože by nedokázal spojit Putnovu vášeň a pracovitost.