Nově

Ať žije Benedikt XIV.!

Ne, to není překlep. To je oslava jedné zapomenuté kapitoly dějin papežství, jejíž protagonista – jaká náhoda! – nesl stejné jméno, jako papež současný. Benedikt XIV. vládl v letech 1740-1758, v éře počínajícího osvícenství. Avšak, on sám nebyl protivníkem osvícenství, jak by se dalo čekat, nýbrž naopak: Byl to papež osvícenec. Papež, který se pokusil vyjít vstříc tématům doby, aniž by popřel svou roli hlavy katolické církve. Benedikt XIV. vyňal Koperníkovo dílo z indexu zakázaných knih; vydal encykliku proti otroctví v Americe; v papežském státě zavedl hospodářské reformy a započal důkladný, v možnostech doby vědecký průzkum antických památek. Papež si dokonce přátelsky korespondoval s Voltairem. Zdaleka ne všechno se mu podařilo. V jistém smyslu však lze vidět v jeho stylu papežství analogii k „aggiornamentu“, „zdnešnění“ katolické církve, které nastalo o dvě stě let později, po druhém vatikánském koncilu.

Benedikt XIV. nebyl sám. I několik dalších papežů před ním a po něm se snažilo o „aggiornamento 18. století“. Celá tato zapomenutá etapa dějin se vynořila letos na výstavě Řím a antika – realita a vize 18. století. Na výstavě v paláci Sciarra na Corsu nešlo prvotně o papežství, ale o připomenutí tehdejšího znovuobjevení antiky. Přece však jako jeden z nejvýraznějších artefaktů vynikla porcelánová soška papeže (v tomto případě Pia VI.) s antickou bustou Perikla. Tyto sošky byly na sklonku 18. století vyráběny na památku objevení oné busty ve vatikánských zahradách, obecněji pak na památku papežské podpory pro moderní archeologii.

Papež, který se nechá pyšně zvěčnit s bustou antického hrdiny… Je to jenom antikvita? Ne: Je to připomenutí, že ta nepříliš otevřená podoba papežství, kterou představuje Benedikt XVI., není jediná možná, není to „papežství samo“. Před ní byly jiné podoby, a jiné zase přijdou.