Knihy

Nebe jako nekončící slast poznávání

Věda, exegeze, gnóze, mystika - to jsou různé podoby či různé aspekty téže logické vášně. Že jde skutečně o vášeň, tedy o touhu po něčem či někom, hodnotu čeho či koho pokládáme pro náš život za prvořadou a nenahraditelnou; po něčem či někom, čeho či koho se nikdy nedokážeme nasytit, čeho či koho sebetěsnější blízkost je pro nás vždy ještě nekonečnou a nesnesitelnou vzdáleností; o touhu, která může být uspokojena jedině "na věčnosti" - o tom svědčí poslední kapitola naší partis interpretativae; poslední kapitola, v níž se demonstruje, že logická vášeň je pro Órigena spojena i s "posledními věcmi" člověka a světa. Skutečnou vášní člověka je to, co chce mít a zažívat "na věčnosti" či obecněji "v transcendenci". A v čem vidí podstatu "rajské slasti" Órigenés? Přece - v uspokojení TOUHY PO POZNÁNÍ. V eschatologickém traktátu Peri archón zazní slovo touha (v latinském textu nejčastěji desiderium, promiscue s cupiditas a v sousedství s amor, "láska"), namnohokrát propletené a spojené s poznáním:

Nevýslovnou touhou plane duch poznat smysl věcí. O této touze a této lásce věříme a nepochybujeme, že nám ji vnukl Bůh. Jako oko přirozeně vyhledává světlo a zření, jako naše tělo přirozeně touží po jídle a pití, tak naši mysl vede jí vlastní a přirozená touha poznat pravdu Boží a podstatu věcí. Tuto touhu jsme od Boha neobdrželi proto, aby zůstávala provždy nenaplněna. Bůh tvůrce by vložil do naší mysli lásku k pravdě nadarmo, kdyby nemohla nikdy obdržet to, po čem touží.

V témže traktátu Órigenés jedním dechem vyvrací "materialistické" představy o věčnosti spočívající v přemíře jídla a pití. Ano, blažení budou "jíst chléb" - ale chléb poznání a moudrosti:

Ti, kdo přijímají pohled písem podle apoštolského smyslu, také doufají, že svatí budou jíst - avšak chléb života, který živí duši pokrmy pravdy a moudrosti a osvěcuje duši, napájí ji z pohárů věčné moudrosti, jak praví božské Písmo - "moudrost připravila svůj stůl, porazila svá obětní zvířata a smísila v kratéru své víno." (Př 9,2) (...) Třebaže by někdo odešel z tohoto života s nedostatečným poznáním - pokud konal chvályhodné skutky, může být v onom Jeruzalémě, městě svatých "zbudován", to je poučen, vzdělán a učiněn kamenem živým, kamenem drahocenným a vyvoleným.

Metafora hostiny moudrosti není tolik vzdálená biblickým představám, přinejmenším sapienciální literatuře v nejmladší vrstvě Starého zákona, například právě knize Přísloví, z níž Órigenés v předchozím úryvku cituje. Nikdo z biblických ani z křesťanských antických autorů však nepřišel s tak odvážnou, tak "civilizační" a "intelektuální" metaforou, jakou učinil Órigenés středem své eschatologie, s metaforou VĚČNOSTI JAKOŽTO ŠKOLY:

Soudím, že svatí budou po odchodu z tohoto života setrvávat na jistém místě, položeném na zemi, které se v božském Písmu nazývá rájem. To pro ně bude jakýmsi místem vzdělávání a, abych tak řekl, posluchárnou a školou duší. Zde budou poučeni o všem, co viděli na zemi. Získají však také jisté poznání o věcech, které budou i pro ně zatím budoucností - podobně, jako dokud setrvávali v tomto životě, pochopili v určité míře (třebas jen skrze obrazy a náznaky) něco z těch budoucích věcí, které se v příslušných časech a na příslušných místech ozřejmují svatým zjevněji a jasněji.

Podle Órigena člověk ve "zásvětné škole" porozumí konečně všemu tomu, co mu připadlo nelogické, nejasné a paradoxní v běhu světa a v osudech lidí, ale také v textech Písma a v křesťanské nauce. Vše, co bylo mystériem, bude odhaleno:

Až se vrátí ke Kristu, pochopí jasněji smysl všeho, co se děje na zemi. Dozví se, jaká je podstata člověka, podstata lidské duše či mysli a vůbec všeho, z čeho je člověk složen - ducha vůdčího, ducha konajícího, ducha vitálního, i co je to milost svatého Ducha, která se dává věřícím. Tehdy také pochopí, co je smyslem Izraele, co smyslem mnohosti národů, co smyslem dvanácti kmenů Izraele. Pochopí řád kněží, levitů a různých kněžských tříd. Pochopí, čeho nebo koho byl podobou Mojžíš. Pozná, jaký smysl mají pro Boha výroční dny a sedmileté cykly, uvidí smysl svátečních dnů a všech obětních a očišťovacích rituálů. (...)

Nazře rozdílnost zvířat, vodních tvorů, ptactva i nestvůr, jakož i důvod, proč každý druh nabývá tak rozličných podob a jaký byl v tomto ohledu úmysl Stvořitele, jaký význam v tom jeho moudrost skryla. Pozná však i to, proč některé kořeny či rostliny souvisí s některými silami, kdežto jiné tytéž síly odpuzují; proč odpadli někteří andělé a proč se mohou pro lidi, kteří je neodmítají se vší silou víry, stávat předmětem uctívání nebo příčinou zabloudění a odpadu.

Poučí se i o jednotlivých projevech božské prozřetelnosti, o tom, co se stává lidem - že se to neděje náhodou nebo osudově, ale že to má určitý řád, vysoký a nesnadno pochopitelný. Řád, který neopomíjí a v sebe zahrnuje i každý vlas na hlavě svatých, ba vůbec všech lidí. Řád prozřetelnosti, který se vztahuje i na dva vrabce kupované za denár, ať už "vrabce" chápeme doslovně nebo v přeneseném smyslu. Zatímco nyní o tom všem bádáme, na onom místě už budeme všechno zřít jasně.

V latinském textu se jako jádro otázek, jako to, co má být v souvislosti s těmi a oněmi věcmi a jevy člověku odhaleno, objevuje pojem ratio. Můžeme se důvodně domnívat, že v řeckém textu stálo opět tolikaznačné a přece tak přiléhavé slovo logos.

Órigenovské nebe-škola vskutku je specifickým NEBEM PRO INTELEKTUÁLY, pro lidi posedlé poznáním a porozuměním. Právě citovaný odstavec však upozorňuje na méně exkluzivní rovinu této nauky: Cožpak otázky, které Órigenés vypočítává, a kdyby žádná jiná z nich, tedy ta poslední - "proč se lidem děje to, co se jim děje" - netrápí v té či oné míře každého křesťana a každého člověka?

Na druhou stranu, vypočtené otázky tvoří "učivo" pouze onoho "základního kursu" "věčnostní univerzity", konaného v pozemsky umístěném ráji. Jím výuka duší zdaleka nekončí. Eschatologický traktát pokračuje "rozpisem osnov" i pro "pokročilé" této "věčnostní univerzity". tyto další "osnovy" se pak prolínají s platónskou kosmologií: Úspěšní absolventi "základního kursu" budou smět postoupit do "vzdušných sídel" mezi nebem a zemí, kde se jim osvětlí to, o čem dostali v ráji jen kusé informace coby o "věcech, které jsou i pro ně dosud budoucností". Další vzdělávací stupně se nacházejí v planetárních sférách a ve sféře hvězd stálic. Zde se "učivo" stává stále náročnějším a subtilnějším, až duše vystoupá přímo k Bohu, zdroji vší moudrosti - a uspokojiteli touhy, jíž tolik plane duše křesťanského gnóstika.

Dílo Peri archón jsme přirovnali k Summě teologické. V eschatologickém traktátu, ve velkolepé vizi výstupu skrze vrstvy poznání i skrze kosmické sféry k Bohu, centru poznání i kosmu, proráží všechen ostych podobnost, na niž prstem ukázal už René Cadiou a již bylo lze tušit i na jiných místech tohoto díla: podobnost s dalším normativním textem evropské křesťanské kultury, s Božskou komedií.