Kniha Česká katolická literatura (1918–1945) navazuje na předchozí titul Česká katolická literatura (1848–1918) z roku 1998, který svého času vyvolal vlnu emocí, ale postavil nicméně nezpochybnitelné základy bádání v oblasti, která dosud ležela spíše stranou odborného zájmu. V novém díle Putna mapuje v široké mezinárodní perspektivě utváření katolického prostředí v době po první světové válce, roli náboženství obecně v atmosféře nově vzniklé první republiky, vymezení katolického milieu kolem formativní postavy Jaroslava Durycha, prochází dobovou publicistiku, ale též historiografii, státovědu či ekonomické teorie. Těžištěm je ovšem hledání uměleckého literárního vyjádření, recepce zahraničních impulzů (čistá poezie, katolický román), kontakty katolických básníků a spisovatelů s ostatními umělci a jejich vzájemné ideové ovlivňování (katolicismus a marxismus) či rozumění celým literárním hnutím prizmatem náboženského sentimentu (např. ruralismus). To vše vede k novému chápání mnoha rysů nejen prvorepublikové (a nejen katolické) kultury, ale též literatury a publicistiky druhé republiky (pravicová orientace většiny katolických intelektuálů) a dává částečný klíč i k chování katolických intelektuálů po druhé světové válce.